kapitola 6.
26. února 2012 v 14:48 | Veroniqé
|
O tmavovlasé dívce
Po příchodu dala Jeckiemu masovou taštičku a slíbila mu koupel. Pejskovi zajiskřily oči. Dívka se usmála a s těžkou igelitkou se belhala do kuchyně. Jogurty, salámy, sýry a velkou sklenici tatarky vyskládala do lednice. Pečivo, perlivé vody a sušenky uklidila do spíže. V tu chvíli si uvědomila, že na nic z toho vlastně nemá chuť, utahaná se svalila na velký, saténově červený a vlastně celkem kýčovitý gauč. Odfrkla si, jedním tahem přetáhla přes hlavu maskáčové tílko a v otrhaných džínách a šedé podprsence vyběhla na zahradu, kde už čekal Jackie. Věděla, že na ní má nastraženou past, takže jí nepřekvapilo, když jí pes opět povalil na zem a dokonce dovolila, aby na ní oprášil prach z husté srsti. Pes byl plný energie, miloval vodu! Nástavec na hadici byl nastaven na ideální intenzitu, ale když dívka zmačkla páčku, voda netekla.
"Tak počkej, Jackie, půjdu se na to podívat". Pejsek zabručel. Když došla do sklepa, kde ústil vodovod, všechno bylo v pořádku. Zamračila se a z chladného, vlhkého a trochu děsivého prostředí vstoupila zpátky do horkého slunečného dne. Hadice po stisknutí páky začala silně stříkat.
"Sakra!", sykla, když si ledovou vodu nastříkala do starých tenisek Nike. Navzdory vedru, které venku panovalo, jí to zastudilo.
"Jackie!", hvízdla. "Jackie!", zakřičela hlasitěji a rozbušilo se jí srdce.
"Jackie?", zašeptala tentokrát, "pejsku?". Po špičkách našlapovala do měkkého trávníku.
Prošla celou zahradu, ale psa nenašla. Zoufalá se vydala skleněnými dveřmi do kuchyně, kde jen tiše bzučela lednice.
"Jackie!", nevzdávala to a do očí se jí lynuly slzy. Vešla do zimní zahrady a potom do obýváku.
"Jack-", nedořekla a srdce se jí v tu chvíli zarazilo nejspíš až hluboko do zad. Snažila se zhluboka dýchat, ale stejně měla pocit, že se udusí. Jackie ležel na gauči, rozvalený na zádech a slastně vrtěl ocáskem. Rád se nechával drbat na břiše, ale nejraději to měl od...
"Ta-tati?", hlas jí selhal, sotva slyšela sama sebe. Otec se chvilku usmíval na psa, pak se zprudka otočil na dívku a jeho úsměv v okamžiku zmizel. Stejně jako on sám za dalších pár sekund. Dívce stékaly slzy po tvářích a rtech, ale nezmohla se na jediný pohyb. Pes rychle seskočil z gauče a začal paničce olizovat ruku. Ta si však jeho přítomnosti v tu chvíli ani trochu nevšímala.
"Jackie!", probrala se z tranzu, "Jackie, kde je páníček, hledej, hledej páníčka!". Pejsek začal být divoký, pobíhal po domě jako splašený a nadšeně očichával každý kout. Asi po půl hodině hledání zjistila oba, že to nemá cenu. Dívka vykoupala Jackieho a vzala si dva prášky na spaní.
"Sakra!", sykla, když si ledovou vodu nastříkala do starých tenisek Nike. Navzdory vedru, které venku panovalo, jí to zastudilo.
"Jackie!", hvízdla. "Jackie!", zakřičela hlasitěji a rozbušilo se jí srdce.
"Jackie?", zašeptala tentokrát, "pejsku?". Po špičkách našlapovala do měkkého trávníku.
Prošla celou zahradu, ale psa nenašla. Zoufalá se vydala skleněnými dveřmi do kuchyně, kde jen tiše bzučela lednice.
"Jackie!", nevzdávala to a do očí se jí lynuly slzy. Vešla do zimní zahrady a potom do obýváku.
"Jack-", nedořekla a srdce se jí v tu chvíli zarazilo nejspíš až hluboko do zad. Snažila se zhluboka dýchat, ale stejně měla pocit, že se udusí. Jackie ležel na gauči, rozvalený na zádech a slastně vrtěl ocáskem. Rád se nechával drbat na břiše, ale nejraději to měl od...
"Ta-tati?", hlas jí selhal, sotva slyšela sama sebe. Otec se chvilku usmíval na psa, pak se zprudka otočil na dívku a jeho úsměv v okamžiku zmizel. Stejně jako on sám za dalších pár sekund. Dívce stékaly slzy po tvářích a rtech, ale nezmohla se na jediný pohyb. Pes rychle seskočil z gauče a začal paničce olizovat ruku. Ta si však jeho přítomnosti v tu chvíli ani trochu nevšímala.
"Jackie!", probrala se z tranzu, "Jackie, kde je páníček, hledej, hledej páníčka!". Pejsek začal být divoký, pobíhal po domě jako splašený a nadšeně očichával každý kout. Asi po půl hodině hledání zjistila oba, že to nemá cenu. Dívka vykoupala Jackieho a vzala si dva prášky na spaní.
Toužím po focení, ale není koho fotit?
15. února 2012 v 19:20 | Veroniqé
|
Když mám v ruce foťák^^
Občas prostě jen tak sedím, koukám na telku nebo do blba a říkám si, že tak nějak docela rychle ztrácím čas. V tu chvíli se začnu cítit zoufale a nic nepomáhá. Ani kafe, ani facebook .. Jen cítím, jak stárnu a jak mi život před očima utíká.
A potom to vypadá takhle! :) Shrábnu všechno, co mě cestou potká.
A potom to vypadá takhle! :) Shrábnu všechno, co mě cestou potká.
Potom se někdy v tom všem zoufalství dostaví pocit hladu. A nebo choutek, je to jedno. Hlavní problém je, že doma nikdy nenajdu to, na co mám zrovna chuť. A tak vezmu foťák a dělám si z jídla dekoraci :)
Ale opravdu nejzoufalejší fotky jsou ty, na kterých jsem já. Jsem na tom tak špatně, bídně a celkově prostě naprosto debilně, že vezmu foťák a fotím sama sebe. Občas je to fajn, ale to jen tehdy, když jsem k obědu měla kuře. ;)
kapitola 5.
7. února 2012 v 17:32 | Veroniqé
|
O tmavovlasé dívce
Dívka zrychleně mrkala, po malé chvilce si protřela oči a rozmýšlela, co má dělat nebo říkat, jestli se má hýbat, utíkat nebo snad křičet. Ale jakmile otevřela oči, nikdo za ní nestál. Ve vlhké místnosti bylo absolutní ticho, stále jen kapky vody odkapávaly z nástavce sprchy. Chvilku stála a v odraze sledovala zapařený vzduch za ní. Oddychla si, byla to jen halucinace. V páře přece nemohlo být nic vidět. Stále ještě zabalená v bílých froté ručnících, které si přivezla z dovolené v Miami, kde s rodinou strávila 6 týdnů, se vydala do kuchyně. Žaludek na ní pořád vztekle kňoural. S nechutí k jídlu otevřela lednici, kde, krom sklenice starých kyselých okurků a dvou plátků šunky pokrytých zelenou plísní, nic nebylo. Dívka nebyla překvapená. "Pfff, nojo", frkla znechuceně a vydala se do pokoje, kde to, jako vždycky, vonělo po skořici. Otevřela velkou šatní skříň, z které na postel vyhodila bílé kalhotky s opičkou, šedou porpsenku, vytahané děravé džíny a maskáčové tílko. Shodila oba ručníky a oblékla se. Kdo jí už nějakou dobu znal by se divil, kdyby viděl, co si to obléká. Vždycky jí nejvíc záleželo na tom, jak vypadá. Teď byla její tvář kvůli prožívanému stresu semtam poseta drobnými zarudlými i černými pupínky, ale jí to bylo jedno. Předtím, než zamkla hlavní dveře obřího domu, vyběhla na zahradu pro Jackieho. Pejsek měl z její přítomnosti radost, kterou chtěl vyjádřit po svém, ovšem dívka ho včas zarazila, podrbala ho za ouškem a společně vyrazili směrem k obchodu.
Na velké ceduli byl název obchodu "Pojďme utrácet". Dívka se zamračila. Proboha, jak mohl někdo vymyslet tak hloupý název?
Na velké ceduli byl název obchodu "Pojďme utrácet". Dívka se zamračila. Proboha, jak mohl někdo vymyslet tak hloupý název?
"Sedni, Jackie, sedni a čekej", přikázala pejskovi a s cinkáním otevřela dveře. V ochodě to nelibě vonělo, tak trochu po shnilých švestkách. Když dívka došla k pultu, za kterým nejprve nikdo nestál, trochu se zalekla, když zpoza rohu vykoukla hlava s rozčepířeným hárem. Byl to kluk, docela mladý, skoro by se dalo říct, že se do takového smradlavého prostředí nehodí.
"Emm, dobrý den, co to bude?", podíval se jí do očí těmi svými, studánkově modrými.
"Jo, no .. půlku chleba, pět rohlíků,..". Mladík poslouchal, co si dívka přikazovala a mile jí to nakládal do průhledné igelitky.
"293 korun, prosím", požádal kluk a přitom se sladce usmál. Dívka se ale pořád tvářila úplně stejně. Zaplatila, a bez poděkování nebo pozdravu se s Jackiem vydala zpátky domů.
den 10.
21. prosince 2011 v 14:42 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
Dlouho jsem tu nic nepsala, jelikož jsem nějakou tu dobu neměla přístup k internetu.
Předvčírem jsem neodolala a zvážila se. Měla jsem docela 3 kila! Přesto se mi to zdálo docela málo. Občas hřeším. Někdy více, někdy méně, ale přísahám, že ode dnes do štědrýho dne budu poslušná holka!! Dneska jsem měla mít k obědu šunku, kterou jsem ale v lednici nenašla, tak jsem si dala plátek tlačenky. Hmm, nejspíš jsem vůbec neudělala dobře, ale pochutnala jsem si! :)
Do konce dnešního dne budu pít už jen mlíko, abych ze sebe ten hnus hezky pěkně dostala zase ven.
Předvčírem jsem neodolala a zvážila se. Měla jsem docela 3 kila! Přesto se mi to zdálo docela málo. Občas hřeším. Někdy více, někdy méně, ale přísahám, že ode dnes do štědrýho dne budu poslušná holka!! Dneska jsem měla mít k obědu šunku, kterou jsem ale v lednici nenašla, tak jsem si dala plátek tlačenky. Hmm, nejspíš jsem vůbec neudělala dobře, ale pochutnala jsem si! :)
Do konce dnešního dne budu pít už jen mlíko, abych ze sebe ten hnus hezky pěkně dostala zase ven.
den 4.
15. prosince 2011 v 11:34 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
11:33 - Dnes jsem spala do 10, takže jsem první jídlo - jogurt - vynechala. Ale nikterak mi to nevadí. Dala jsem si sklenici mléka a uvařila zelenej čaj, kterej piju místo vody. Vlastě je to to jediný, co za den piju, nepočítaje mlíko.
13:38 - K obědu jsem měla 10 deka okurky. Představte si, že si uříznete 5 centimetrů okurky a to obědváte. Docela masakr. Ale překvapivě nemám hlad! Jdu si uvařit čaj.
13:38 - K obědu jsem měla 10 deka okurky. Představte si, že si uříznete 5 centimetrů okurky a to obědváte. Docela masakr. Ale překvapivě nemám hlad! Jdu si uvařit čaj.
den 3.
14. prosince 2011 v 15:00 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
14:57 - Dnes jsem vstávala v 9hodin, tudíž jsem prošvihla orvní jídlo - pomeranč. Do 10 jsem lítala po doktorech, tudíž jsem prošvihla druhé jídlo - okurku. V půl 1 jsem dorazila domů, tak jsem si řekla, že sním aspoň třetí jídlo - šunku. A víte co? Dala jsem si všechno najednou! Ale co.. Za hodinku mě čeká opět jen sklenice mléka - který jsem už mimochodem dlouho neměla - tak aspoň něumřu hlady. Možná. A opět jsem zhřešila! Dala jsem si pár lentilek. No vlastně jsme s bráchou snědli celou krabičku, ale.. on jich měl víc!
Večer jsme s mámou pekly cukroví, což bylo další utrpení. V 7 jsem se přecpala plátkem vepřový panenky.
Večer jsme s mámou pekly cukroví, což bylo další utrpení. V 7 jsem se přecpala plátkem vepřový panenky.
den 2.
13. prosince 2011 v 9:33 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
Tolik jsem se včera těšila na jídlo, a dneska jsem v těch sedm hodin ani pomalu nevstala. Vstala jsem, ale ještě pomalejil. Jogurt jsem do sebe nasoukala jen tak tak a šla si znovu lehnout. V 9:30 mě probudil žaludek. Zbývá už jen chvilinka a dám si tvaroh!
11:21 - Tvaroh byl naprosto katastrofální! Dala jsem si ho ještě míň, než v jídelníčku je (150g) a stejně jsem snědla asi půlku z toho, protože se to vážně nedalo! Zkoušela jsem to trochu osolit, okořenit. Ale fuj! Nedokážu si představit, že bych ho měla pojídat i nadále.. Jediné, co mě těší je, že už za hodinu a půl si budu moct dát masíčko! Rozhodla jsem se, že si ho udělám na pánvi, na kapce oleje, prej to nevadí. Jen ještě nevím, jestli ho sním samotné, nebo si dám trochu rýže?
13:14 - Nakonec jsem si udělala kuřecí stehenní řízek na přírodno a moc jsem si na něm pochutnala! Možná jsem ho malonko přesolila, ale zapíjela jsem to bylinným čajem a nádhera! Jedla jsem to čtvrt hodiny a každé sousto jsem tak 20x rozžvýkala. Už nemám hlad, cítím se plná. Jen mi je docela zle. Jakoby na zvracení, ale možná to je něčím jiným. Jediné, co mě teď děsí, jsou 4 hodiny odpoledne - tvaroh!
16:34 - Zase tvaroh.. Achjo, jsem tak hladová, ale tohle se nedá! Zkusila jsem si do něj prdnout trochu kečupu, no, je to trochu lepší, ale jím ho už půl hodiny!! Tolik se těším večer na vejceeee!
21:58 - V sedm přišly vejce a s nimi i zklamání. Popravdě? Málem jsem hodila šavli! Nikdy jsem nebyla vajíčkama tolik znechucená.. A přitom jsem si je zase udělala trošku příjeměji, než je psáno v pravidlech diety. Prskla jsem je na pánev, osolila, okořenila, a stejně se to nedalo.. Ale je 10 hodin a já vůbec nemám hlad, a poté, co jsem si tu opět připomněla vejce, už ani chuť.
Dneska budu usínat s myšlenkama na zítřejší ráno - na pomeranč!!
11:21 - Tvaroh byl naprosto katastrofální! Dala jsem si ho ještě míň, než v jídelníčku je (150g) a stejně jsem snědla asi půlku z toho, protože se to vážně nedalo! Zkoušela jsem to trochu osolit, okořenit. Ale fuj! Nedokážu si představit, že bych ho měla pojídat i nadále.. Jediné, co mě těší je, že už za hodinu a půl si budu moct dát masíčko! Rozhodla jsem se, že si ho udělám na pánvi, na kapce oleje, prej to nevadí. Jen ještě nevím, jestli ho sním samotné, nebo si dám trochu rýže?
13:14 - Nakonec jsem si udělala kuřecí stehenní řízek na přírodno a moc jsem si na něm pochutnala! Možná jsem ho malonko přesolila, ale zapíjela jsem to bylinným čajem a nádhera! Jedla jsem to čtvrt hodiny a každé sousto jsem tak 20x rozžvýkala. Už nemám hlad, cítím se plná. Jen mi je docela zle. Jakoby na zvracení, ale možná to je něčím jiným. Jediné, co mě teď děsí, jsou 4 hodiny odpoledne - tvaroh!
16:34 - Zase tvaroh.. Achjo, jsem tak hladová, ale tohle se nedá! Zkusila jsem si do něj prdnout trochu kečupu, no, je to trochu lepší, ale jím ho už půl hodiny!! Tolik se těším večer na vejceeee!
21:58 - V sedm přišly vejce a s nimi i zklamání. Popravdě? Málem jsem hodila šavli! Nikdy jsem nebyla vajíčkama tolik znechucená.. A přitom jsem si je zase udělala trošku příjeměji, než je psáno v pravidlech diety. Prskla jsem je na pánev, osolila, okořenila, a stejně se to nedalo.. Ale je 10 hodin a já vůbec nemám hlad, a poté, co jsem si tu opět připomněla vejce, už ani chuť.
Dneska budu usínat s myšlenkama na zítřejší ráno - na pomeranč!!
den 1.
12. prosince 2011 v 11:57 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
Budíček ráno bohužel nezazvonil. Ani mě, ani babičce. Tudíž jsem sedmou hodinu, kdy měla slavná dieta začít, sladce zaspala. Rozhodla jsem se tedy, že to nebudu nijak hrotit, a vzhledem k tomu, že jsem nemocná a nemusím do školy, jsem se zpátky zachumlala do deky a spala až do devíti.
Když jsem provedla všechnu ranní hygienu, jakýsi neznámý hlas v mé hlavě šeptal: "Verunko, utíkej se zvážit, šup"! A tak jsem zachrochtala a vydala se s propiskou, zápisníkem a kyselým ksichtem k váze. Čekala jsem nějaký příšerný číslo, ale až takhle příšerný rozhodně ne. Rychle jsem jí zase vypla, znechuceně zapsala dvě čísla do zápisníku a šla si uvařit čaj. V 10 hodin jsem si šla dát hrnek mlíka. Pořád necítím hlad..
12:36 - Babička smaží řízek, celej byt náhderně voní a bráška si pomlaskává u oběda. Mám hlad!
Můj žaludek pláče, prosí, škemrá, ale já jsem zlá! Utěšuju ho, že zbývá ještě pár minut, a dám si hrnek mléka. Nepomáhá to, pořád na mě řve a zlobí se, to poznám. Hodně se zlobí.
15:52 - Marně se snažím zahánět chutě. Štěstí, že zbývá jen osm minut a vrhnu se na další hrnek mléka. Dnes předposlední. V žaludku mi sice kručí, ale není to tak strašný, jak jsem se obávala. Jsem naplněná neslazeným zeleným čajem. Je fakt, že chodím celý den čůrat, ale i z toho mám - nevím proč - dobrý pocit!
18:57 - 2 minuty před posledním hrnkem mléka. Musím se přiznat: ZHŘEŠILA JSEM!! Asi před hodinou jsem si dala malilinkatej kousek čokolády :/. Je to utrpení. Máma právě přijela z nákupu a přivezla párečky, sladký houstičky, masíčko, rohlíčky.. Ale popravdě? Hlad nemám. Jen ta neskutečná chuť se za celej den pořásně nacpat mě prohání. Achjo. Pořád dokola chodím do lednice, i když vím, že mám smůlu. Jdu si nalejt mlíko.
12:36 - Babička smaží řízek, celej byt náhderně voní a bráška si pomlaskává u oběda. Mám hlad!
Můj žaludek pláče, prosí, škemrá, ale já jsem zlá! Utěšuju ho, že zbývá ještě pár minut, a dám si hrnek mléka. Nepomáhá to, pořád na mě řve a zlobí se, to poznám. Hodně se zlobí.
15:52 - Marně se snažím zahánět chutě. Štěstí, že zbývá jen osm minut a vrhnu se na další hrnek mléka. Dnes předposlední. V žaludku mi sice kručí, ale není to tak strašný, jak jsem se obávala. Jsem naplněná neslazeným zeleným čajem. Je fakt, že chodím celý den čůrat, ale i z toho mám - nevím proč - dobrý pocit!
18:57 - 2 minuty před posledním hrnkem mléka. Musím se přiznat: ZHŘEŠILA JSEM!! Asi před hodinou jsem si dala malilinkatej kousek čokolády :/. Je to utrpení. Máma právě přijela z nákupu a přivezla párečky, sladký houstičky, masíčko, rohlíčky.. Ale popravdě? Hlad nemám. Jen ta neskutečná chuť se za celej den pořásně nacpat mě prohání. Achjo. Pořád dokola chodím do lednice, i když vím, že mám smůlu. Jdu si nalejt mlíko.
ÚVOD
9. prosince 2011 v 18:30 | Veroniqé
|
MLÉČNÁ DIETA
Moji milí,
po přečtení nekonečně dlouhých článků o této metodě hubnutí jsem se dnes rozhodla, že začátkem týdne se do toho vrhnu i já.
Je to dietní plán na 13 dní a o každém bych Vás chtěla informovat :)
Ráda bych totiž všechny, kteří se o to zajímají, seznámila se svým stavem v průběhu ubíhajících dnů "mléčné diety".
Ráda bych totiž všechny, kteří se o to zajímají, seznámila se svým stavem v průběhu ubíhajících dnů "mléčné diety".
Budu sem psát všechny podrobnosti a detaily, jak jsem se cítila a jak to nakonec všechno dopadlo.
Jste zvědaví? Protože já jo! Moc :))
kapitola 4.
29. září 2011 v 18:16 | Veroniqé
|
O tmavovlasé dívce
Pohled na špinavého psa jí donutil zamyslet se nad tím, jak dlouho vlastně ona sama nenavštívila koupelnu. Hnusila se sama sobě. Zavřela Jackieho zpátky do kotce a rozhodla se to všechno napravit. Došla do už pár dní netknuté, čisté a voňavé koupelny s menším sprchovým koutem a velkou rohovou vanou. Shodila ze sebe ranní rosou provlhlé tričko a rozepla podprsenku, která jí sklouzla z ramen. Dva knoflíky svých otrhaných riflí vyvlékla z dírek a vysoukala se z nich. Jako poslední se dostala z kalhotek.
Čtyřmi delšími kroky došla do sprchy. Dno jí studilo do chodidel, oklepala se. Vlastně celkově tam bylo chladno, uvědomila si. Proud horké vody působil na její zanedbané nahé tělo naprosto blahodárně. Zavřela oči a vychutnávala si to. Natáhla se pro šampon, který napěnila na svých dlouhých ,dříve velmi udržovaných, vlasech, potom ho rozetřela všude po těle a spláchla. Když otevřela sprchové skleněné dveře, horká pára se začala linout do studené místnosti. Zase jí naskočila husí kůže. Na vlasech si ručníkem namotala turban, potom se celá zahalila do velké bílé osušky. Došla k obřímu zrcadlu, které bylo snad největší ozdobou modrožluté koupelny.
Dívala se sama sobě do očí. Byly takové nepřítomné, jakoby vůbec nevnímaly reálný svět, a byly uzavřené jen do toho svého, Hrábla prstem do růžového kelímku s krémem, který voněl po vanilce, a s kterým se každý večer mazala maminka. Dívka si ho rozmazala do dlaní, do kterých ponořila obličej. Když ale zvedla hlavu, a podívala se zpět na svůj odraz, zůstala stát jako přikovaná, nemohla se hnout. Nevěřila tomu, co co vidí. A nebo ano? Věřila? Jedna věc je jistá: chtěla věřit, moc! Jakoby jí srdce chtělo vyskočit z hrudi. Těsně za ní stála její matka s očima upřenýma do těch jejích.